Rusko v globálním historickém procesu

Vítězství SSSR nad spojenými silami Západu, včetně USA, kardinálně změnilo politickou mapu světa. Vytvořila předpoklady pro revoluce v Číně, Indii, Koreji, Vietnamu. K polovině 20. století už svět nebyl tak stejnorodý jako na jeho začátku. V Africe, Jižní a Centrální Americe, na Blízkém Východě a v Jihovýchodní Asii se objevily země, které už měly volbu – budovat socialismus nebo kapitalismus? Jinými slovy, Rusko se stalo dominantním faktorem rozvoje lidské společnosti ve 20. století, a svým ekonomickým a vojenským potenciálem druhou supervelmocí po USA. A přesto se na Západě a ve stanu liberálů kultivoval pohled na Rusko jako na jednu z nejzaostalejších zemí. Jak to vypadá s danou dominantou ve 21. století?

Než si přečtete tuto poznámku, důrazně doporučujeme, abyste znovu přečítali Puškinovu “Gavriliadu”, aby vstoupil do určité nálady.

Puškin psal: „Pravdu znají všichni, kromě vyvolených.“ Je to o tom, že Pravda je dostupná (na nevědomých úrovních psychiky) celé společnosti, ale je nedostupná „elitám“. Jinými slovy, vše následující v tomto textu je známo všem na úrovni obrazů (tj. na nevědomých úrovních psychiky), ale pro ty, kdo se považuje za „elitu“ společnosti, je to nedostupné. Toto je preambule, dále k podstatě.

Komentář Vnitřní Prediktor SSSR k nové “Putinské učení”, která se objevila na internetu.

Poté, co zazněla mnichovská řeč Putina 10. února 2007, až do dneška politici států Západu a jejich vedoucí masmédia podněcují nenávist k V. Putinovi osobně, a také k Rusku a jeho národům, které neodmítají politiku, zosobňovanou V. Putinem, nepodporují liberální prozápadní opozici, oceňujíce její lídry a ideology jako zrádce. Začali tím, že nazvali Putina „vší, která zařvala“ (“Putin: the louse that roared”), a k dnešnímu dni došli do přímého přirovnávání Putina k Hitlerovi a Ruska k třetí říši a globálnímu nebezpečí typu ISIL nebo pandemie. Přičemž v základech teze „Putin a Rusko představují nebezpečí celému civilizovanému lidstvu“ leží cílevědomě konstruovaná lež, o jejíž pravdivosti byli „elitáři“ Západu schopni přesvědčit především sami sebe. Protože vládnoucí „elita“ je subjektem politiky států Západu, pak neadekvátní výchozí údaje při vypracovávání politického kurzu způsobují chybné stanovování cílů, nevyhnutelným důsledkem čehož je více či méně škodlivý politický kurs.

Současnost se mnohým jeví jako nezaslouženě škodlivá ve vztahu k nim, ale pokud je současnost důsledkem minulosti, pak i minulost v té podobě, v jaké měla místo ve skutečnosti, není přijatelná zdaleka ne pro všechny a ne ve všech jejích aspektech. Nu a psychika lidí reaguje na tuto nespokojenost s minulostí i současností.

Pokud se lidé nezamyslí nad svým spolužitím s ostatními svými současníky a s lidstvem jako celkem, mohou psychicky odejít «žít» do vymyšlených světů (umělecké dědictví Toolkiena, «Letopisy Narnie», «Xena princezna bojovnice», «Barbar Conan», «Hra o trůny» a t.d.), ze kterých se vrací do reality tohoto světa pouze proto, aby se najedli a obstarali životní potřeby svého smrtelného těla.

V den 70. výročí vítězství se více než 12 milionů lidí v různých městech a jiných osídlených místech Ruska, stejně jako i v některých postsovětských republikách zúčastnilo akce «Nesmrtelný pluk» , kdy procházeli po ulicích a náměstích s portréty svých příbuzných, padlých ve Velké Vlastenecké válce, jakož i vítězů. Toto je znamení čeho:

• již došlo ke konsolidaci postsovětské společnosti?
• nebo došlo k vyjádření naděje desítek milionů na dosažení konsolidace v budoucnu?

Je-li to znamení tužeb a nadějí, jak je uskutečnit?

Současná práce je pokračováním tématu analytické poznámky „K 70. výročí Velkého Vítězství: osvoboďme se od nadvlády iluzí!“. Uvedená práce byla zasvěcena hodnocení minulosti – tomu co předcházelo druhé světové válce, druhé světové válce a tomu co následovalo ve druhé polovině 20. století. Současná práce je zasvěcena problematice uvolnění (deaktivace) potenciálů ještě horších válek v budoucnosti.